Sošky vyřezaná z nefritu je zřejmě olméckého původu - napovídá tomu několik znaků - protažený tvar hlavy a pokleslé koutky úst, pozice ve které muž sedí je zjevně transrituální a nabízí vnitřní pohled na situace. Zprostředkovává trans duchovní cesty, ale neslouží k zodpovídání všeobecných otázek, ale abychom se o něčem dozvěděli - včetně nás samých. Původ fotografie se nepodařilo vypátrat.
Posaďme se na zem se skříženýma nohama, levá leží na podlaze, pravou nohy si přitáhněte tak, aby na koleno mohla být položena pravá ruka v ohybu lokte. Chodidlo levé nohy se opírá o kotník pravé. Levá ruka je poůožena na vnitřní stranu stehnatesně nad koleno. Paže je napjatá lehce od těla. Prsty jsou uvolněné. Rovná záda a hlava, zavřené oči, lehce pootevřená ústa.
Technika ztvárnění/zhmotnění: malba na sklo
O kouzelníkovi Majanacolovi
Žádný z kouzelníků žijících ve vysokých horách i hlubokých lesích nebyl
takovým mistrem v čarování jako Majanacol. Ten se v mžiku dokázal proměnit v ptáka s barevným peřím a vznést se vysoko do nebes až nad samá oblaka, nebo se ztratit jako malá rybka v divoké vodě, či se zavrtat v podobě krtka hluboko pod zem. Uměl změnit svůj vzhled, jak se mu jen zachtělo. Nejčastěji se však proměňoval v jelena.
Jednoho dne se tak převtělil ve své oblíbené zvíře. A proč si myslíte, že to udělal? Povím vám to. Už ho omrzelo žít o samotě a rozhodl se tedy, že si najde družku, která by s ním sdílela všechno dobré i zlé, co život přináší. A Majanocol ji chtěl získat lstí. V jelení podobě si lehl na kraj lesa, zavřel oči a tvářil se, že je mrtvý. Pohled na jeho nehybné tělo přilákal hejno supů, kteří se slétli ze všech stran, aby se podělili o vítanou kořist. Sotva se rozesadili kolem zdánlivě mrtvého zvířete, přiletěl k nim
malý modrý ptáček a zapískal:
,,Uleťte co nejrychleji, nebo s vámi bude zle."
Supové však neuposlechli, vyskočili na jelení tělo a těšili se na velkou hostinu. V té chvíli se jelen vymrštila vylekaní supové se rozletěli do všech stran. Majanacola se však snažil marně, jeho nevěsta mezi ptáky ještě nebyla.
Když všichni supové zmizeli za obzorem, znovu si lehl do trávy a čekal. A tu se vysoko na nebi objevil krásný sup, byla to vládkyně všech supů. Pomalu se snášela k zemi. Slétla až k jelenímu tělu a sedla si na něj. Jaké však bylo její překvapení, když jelen vyskočil, proměnil se v Majanacola,
který ji chytil a už nepustil. A zanedlouho se s ní oženil. Prožili spolu mnoho spokojených let. Jednoho dne však manželka kouzelníkovi řekla:
,,Už s tebou žiji dlouhou dobu na zemi a jsem Štastná. Jen jedno jediné kalí moji spokojenost. Mrzí mne, že moje dobrá matka tam nahoře vůbec neví, jak se mi zde na zemi s tebou krásně žije. Pust mne za ní alespoň na krátký čas na návštěvu."
„Dobrá," odpověděl jí kouzelník, „můžeš navštívit svou matku, ale já poletím s tebou."
Zanedlouho oba vyrazili na nebe. Matka supů, Acatu, je přivítala se všemi poctami. Na nebi si jí všichni velmi vážili, ale nikdo neznal její pravou
podobu, protože nik-do nikdy neviděl její tvář. Celé dny totiž seděla ve své chýši a nikomu se neukazovala.
Za několik dní si pozvala Acatu Majanacola před svou chýši a požádala ho, aby jí vyrobil stoličku v podobě její hlavy. Jak však mohl ubohý kouzelník splnit její přání,
„Vidím, že jsi opravdu výborný čaroděj," vykřikla překvapeně. Ale pořád se jí to zdálo málo a
chtěla si kouzelníka ještě vyzkoušet. A tak mu dalšího dne poručila:
„Vezmi si udici, zajdi k nebeskému jezeru a tam mi nalov ryby!"
Kouzelník poslechl. Vypravil se k jezeru, usedl na břeh a za chvíli se vedle něho mrskalo na
jedné hromadě několik velkých ryb. Majacanol je zabalil do listí a spěchal za tchyní. Po cestě se
mu však velké ryby proměnily malé rybky.
„Jak se opovažuješ nosit mi takovou drobotinu," rozkřikla se Acatu a vyhodila rybky z domu.
Sotva však ryby dopadly na zem, proměnily se opět ve velké a tlusté ryby.
A matka supů byla velmi spokojena.
..Ano, vidím, k jsi opravdu dobry' čaroděj."
Nakonec ji však ani poslední kouzlo neuspokojilo a tak dala svému zeti nový příkaz.
Podala mu proutěný košík a poslala ho pro vodu.
„Mám velkou žízeň,” sténala, „pospěš si, nebo mne docela umoří."
Kouzelník věděl, že vodu v koši přinést nemůže, nepřel se však. Vzal koš a šel. Kráčel pomalu a se
svěšenou hlavou, ale ať přemýšlel, jak přemýšlel, nemohl přijít na způsob, jakým to provést, aby mu voda z koše nevytekla.
„Proč jsi tak smutný," ozval se náhle pod jeho nohama tenký hlásek. Majanacol se podíval na zem
a uviděl malého mravenečka. A protože mu bylo opravdu hořko a nevěděl, komu by si
postěžoval, tak mravenci všechno vyprávěl.
„Neboj se, pomohu ti," zasmál se mravenec a hned vyplnil všechny otvory v koši bahnem.
Majanacol radostně běžel za tchyní:
„Jak vidíš, přinesl jsem ti vodu," a vítězoslavně jí ukazoval plný koš.
Acatu se podivila potřetí a již potřetí také přiznala: „Ano, jsi velmi dobrý kouzelník. Nejlepší ze všech," dodala.
A pak pozvala všechny své děti a poručila jim, aby pro zetě vysázely překrásný sad.
„Tak dobrý šaman musí zůstat navěky s námi," řekla.
Protože se ho však sama už bála, poručila svým synům, aby Majanacola zabili, až bude odpočívat v sadu ve stínu stromů. Mezi jejími syny se však našel jeden, který nesouhlasil s tím, co jeho matka zamýšlela. Přiletěl k Majanacolovi a povídá mu:
Matka poručila, abychom tě zabili, až budeš v sadu odpočívat. Radím ti dobře, zmiz odtud co nejrychleji.,, Šaman dobrému supovi poděkoval, ale neuposlechl
"Nechci u vás zůstat navždy," řekl, „ale než odtud odejdu, chci ještě jednou ukázat své
umění a přelstít záludnou Acatu."
Druhého dne brzy zrána byl sad hotov a obehnán
vysokou zdí. Acatu byla přesvědčena, že se kouzelníkovi nepodaří utéct a
že bídně zahyne ve spárech jejích synů.
Majanacolovi se však i tentokrát podařilo tchyni obelstít, přitom si pomohl flétnou, na
kterou hrával při slavnostních příležitostech. Našel si ve zdi úzkou
štěrbinku a tou protáhl flétnu napůl na druhou stranu. A protože ve
flétně byla spousta malých dírek, jednou z nich do ní vlezl v sadu a předposlední vylezl ven, už za zdí, na svobodě. ani Když supi přiletěli, aby ho zabili, nebylo po něm
ani památky. Pouze jeho flétnička vesele vyhrávala kdesi za ohradou. Tak Majanacol
přelstil supy a vrátil se šťastně zpátky na zem.1)
Obrazová příloha: fotodokumentace z výtvarné reaktualizační dílny
M. Mach - Olmécký věštec- kombinovaná technika-grafika a fix
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
Literatura:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
1)KAŠPAR, O. Kojot a oposun/El coyote y el Tlacuache, Praha: Garamond, 2006. ISBN 80-86955-18-4
Žádné komentáře:
Okomentovat