Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - proměna - téma: Bohyně Chalchihuitlique

Bohyně Chalchihuitlique je známá jako "ta, co nocí nefritovou sukni". Je sestrou a manželkou teotihuakského a aztéckého boha deště Tlaloka. V této pozici také existují sochy zapotského boha deště Cocija. Jsou nacházeny převážně v pohřebních urnách z mexického Monte Albana, pocházející z roku 100 až 600 n. l.

Příběh o Chalchihuitlique se vypráví v mezoamerickém mýtu o cyklech tvoření:

Podle většiny aztéckých verzí existovaly v minulosti čtyři slunce nebo etapy vývoje následované současností, lidským a historickým obdobím, které je známo jako Páté slunce. Každému slunci vládlo samostatné božstvo, bylo obydleno odlišnými typy lidí a zničeno vesmírnou katastrofou, při níž byli lidé tohoto věku buď úplně vyhubeni, nebo proměněni v nějakou jinou formu života....Čtvrté slunce, 4 Atl neboli Čtyři vody, kterému vládla Chalchihuitlique, bylo obydleno lidmi, jejichž obživou byl druh divokého semene zvaného cencocopi, pravděpodobně předcházející kukuřici, kteří se stali obětmi velké potopy a ti, co přežili, byli proměněni v ryby.

...zdá se, že na tu "atlantskou" etapy lze napojit. v proměnách jsou běžné exploze pulzujících barev, pravděpodobně, že barvy vyjadřují obrovské přívaly energie, které jsou v alternativní realitě, nutné k provedení změny tvaru.

Sedněme si na zem s nohama do kříže, levou noku před pravou. Uvolněte lokty a položte dlaně do místa odpovídajícího kolennímu kloubu tak, že pravá ruka je na pravém koleni a levá na levém. Prsty by měly být uvolněné a překrývat koleni klouby. Narovnejme hlavu, oči a ústa jsou zavřená.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: smaltované náhrdelníky.

O tom, který umí udělat déšť, předkové vyprávějí, že Sladká šťáva Země, kterého v naší řeči nazýváme Tlaloc, žije ve velkém domě se čtyřmi komnatami a jedním velkým nádvořím. Na nádvoří stojí čtyři vědra s různými vodami. Voda z prvního vědra je velmi dobrá. Když ji Tlaloc pouští na zem jako déšť, daří se kukuřici a polním plodinám. Když však Tlaloc lije vodu z druhého vědra, škodí kukuřici i polním plodinám, protože pak na nich roste bílý povlak a nakonec zčernají. Když Tlaloc prší ze třetího džbánu, spouští se z nebe zima a kukuřičné paličky zmrznou. A pokud lije vodu ze čtvrtého vědra, padá jí málo a matka Země žízní. Kukuřice nenasadí zrna. Děti matky Země trpí hladem.Tlaloc má celou řadu pomocníků. Jsou malí vzrůstem a obývají čtyři komnaty jeho domu. V rukou drží malá vědra, do nichž podle pokynů nabírají vodu z jednoho ze čtyř velkých džbánů. Tlalokovi tím pomáhají rozdělit vodu ze čtyř vodních džberů čtyřem bratrům světovým stranám. Vše podle toho, jak se Tlalokovi zdá, že je to správné. Když má na matku Zemi spadnout mnoho deště, vezmou pomocníci do rukou hole a roztříští jimi svoje vědra. Rozbíjení věder slyšíme jako hřmění.A když dolů na zem sjede blesk, rozpůlí strom a vypukne požár, jsou to síly jedné z oněch třísek.
~
Uctívej slzy, které nevidíš, které nemůžeš ovládnout, které necítíš.Uctívej tyto slzy, protože ti ukazují správnou cestu. 1)

Obrazová příloha:

fotodokumentace z reaktualizační dílny.

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

Michaela Mach. refelxe vize z transrituální extatické pozice v grafickém listu
záznam vize z transrituální extatické pozice

Literatura:

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

1) KA-BE-MUB-BE - CAMUS, W. Vyprávění severoamerických indiánů. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-757-4