Tato pozice je typická pro lovce-sběrače, jsou tak vyobrazení všude, do australských skalních maleb po sibiřské skalní malby - portréty. U jednoho takového portrétu je dokonale naznačeno tykadly či anténymi, které trčí z hlavy, paží, nohou i těla, že tato pozice zvyšuje shopnost vnímat energetická pole na velikou vzdálenost. Naznačuji, že tato pozice může dát odpověď na to, co
hledáme. Lidé často v průběhu transu vidí rozlehlé pláně a stáda běžící zvěře, jiní hovoří o tom, že byli velmi ostražití. Spirály větru, zvuku nebo energie jsou běžné a duchové, kteří přicházejí na pomoc, mají někdy podobu velkého černého ptáka nebo "jsou oděni v jemných vrstvách zlaté látky".Původní pozice vyžaduje velmi otížný postoj. Nohy jsou asi třicet centimetrů od sebe, prsty levé nohy míří a pravé doprava, kolena jsou pokrčena. Pokud není ve vaší moci postoj udržet, je možné ho nahradit běžným stojem mírně rozkročným. Narovnejte ramena, rozpažte do stran, pravá paže míři doprava a levá do leva. Držte lokty v úrovni ramen, spusťte paže tak, že visí od loktů dolů a dlaně míři dozadu. Co nejvíce roztáhněte prsty. Hlava je vzpřímená a oči zavřené.
Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: stříkaná batika dokreslovaná textilním fixem.
Zasedněte s námi k ohni a poslechněte si příběh o Iztaccihuatl a Popocatépetlovi v podobě, v jaké se k nám dostal od předků našich předků.Iztaccihuatl, dcera náčelníka Acayatzina, byla krásná žena. Popocatépetl byl udatný a silný válečník, čestný a spravedlivý, v jeho žilách však nekolovala šlechtická krev. Oba dva k sobě zahořeli velikou láskou. I všiml si Acayatzin, že jsou oba stále spolu, a tak řekl Popocatépetlovi: "Takhle to nejde. Iztaccihuatl je moje dcera a co jsi ty? Jsi jenom válečník. Jdi tedy bojovat a ukaž, co umíš. Až se vrátíš, můžeš si vzít moji dceru za ženu." A Popocatépetl tak učinil. Rozloučil se s Iztaccihuatl a odešel do války. Šel rok za rokem, ale po chrabrém válečníkovi nebylo ani vidu, ani slechu, všichni si už mysleli, že Popocatépetl zahynul. Jen Iztaccihuatl nepřestávala doufat v jeho návrat. Čas však běžel dál, a když od Popocatépetla nepřicházela žádná zpráva, určil velký náčelník Acayatzin pro svoji dceru jiného muže: "Velmi dlouho jsme na Popocatépetla čekali, už nepřijde, je mrtev." Iztaccihuatl byla velmi smutná. Nechtěla jiného muže, a tak vzala nuž z obsidiánu a zabila se.Mnoho bratru a sester přišlo, aby během obřadu doprovodili Iztaccihuatl modlitbami na její cestě zpět k matce Zemi. Obřad musel trvat tři dny, aby součet všech dnu dal číslo čtyři - první den jejího úmrtí a potom tři dny. Čtvrtého dne se vrátil Popocatépetl. Stal se z něho velký válečník, nejlepší, jakého kdy předkové znali. Když se dozvěděl, co se stalo, jeho žal byl příliš velký. Také on vzal nuž z obsidiánu a následoval milovanou Iztaccihuatl do luna matky Země.Jejich duše se vrátily do skal a hory, v kterých přebývají, se jmenují podle nich - Iztaccihuatl, Bílá žena, a Popocatépetl, Kouřící hora.
~
Když máš starosti, vzhlédni ke hvězdám a vyprávěj o tom svým bratrům.
S čím odejdu?Na Zemi nenechám ze sebe nic.Jak má jednat mé srdce?Snad jen tak přijde, aby žilo a vyklíčilo na zemi?Ponechme si alespoň květy, ponechme si alespoň písně!
Nezahualcóyotl 1).
Obrazová příloha: fotodokumentace z realktualizační dílny
plakát - japonsko
Marianne Millar - Mon Shon
Literatura:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
1) XOKONOSCHTLETL. Příběhy a moudrosti aztéckých Indiánů. Praha: Portál, 2000.
ISBN 80-7178-362-5
Žádné komentáře:
Okomentovat