zulejka - výtvarně tvořivá reaktualizační dílna: Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - téma: věštění

Zástupcem nejtypičtějšího vyobrazení jsou kamenné dýmky z pohřební mohyly patřící adenským indiánům, stavitelům mohyl, kteří žili ve středním a jižním Ohiu před 2000 lety, ale s pozicí se setkáváme i na Havaji a v dalších kulturních okruzích. Při této pozici jsou spodní čakry široce otevřeny a pociťovaný přival energie z planety, který je mimo jiné typický ve všech postojích a pozicích v sedě, je u pozice Adenská dýmka zvýšený. Lidé často navazovali pojení s pomocnými bytostmi - duchy, aby jim pomáhali regulovat příval energie a pomohli vidět a poznat dynamické činitele, které vyžadují změnu. Příval energie je často vizualizovaný v podobě tisíců ptáků nebo horské louky stovek oranžově červených motýlů. Tato věštecká pozice souvisí s otázkami léčení a skutečnost, že k léčení je zapotřebí harmonie více než kdy jindy, může být vyjevena atributy denního světla a tmy, slunce a měsíce, energie proudící po pravé a levé straně těla...šamana stojícího přesně napůl ve slunečním a měsíčním světle.

Postavme se chodidly 20 cm od sebe, pokrčme kolena, nakloňme pánev dopředu zároveň s lehkým prohnutím zad a s mírným rovným předklonem, což předpokládá vystrčení zadku. Narovnejme rameny, paže držme pevně od těla, prsty míří k zemi. Havajská verze drží palce a prst v postavení písmeny U. Ústa jsou lehce pootevřena, oči zavřené.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: keramický kachel doplněný "šlikovou kresbou" a rytou linií.

Indiáni žili v zemi Anávak šťastně a spokojeně a bílý bůh Quetzalkoatl,
který si ponechal lidskou podobu, se stal jejich králem.
Vládl moudře a spravedlivě a zdálo se, že zůstane se svým lidem navěky.
Nesměl by však světem chodit černý Tezkatlipoka a Quetzalkoatlovi všechno,
všecičko dobré, co pro lidi udělal, závidět.
Proto také, když se dostal ke královskému městu Tule a uviděl jeho výstavnost i krásu, nemohl závistí ani oka zamhouřit a hned přemýšlel, jak Quetzalkoatlovi uškodit.
Nedalo mu to ani velikou námahu: Quetzalkoatl měl dceru, kterou miloval nade
všechno na světě. A třebaže už měla léta na vdávání, nikomu ji nechtěl dát za ženu.
To se Tezkatlipoka brzy dozvěděl. Protože byl mocný čaroděj jako-!aždý bůh,
proměnil se v tak pohledného mládence, že mu žádné dívčí srdce neodolalo.A pak se vydal s plnou náručí pepře na tržiště pod královským palácem."Čili pepř, čili pepř!" vykřikoval a zanedlouho se kolem něho seběhl houf lidí.Každý chtěl nakoupit od neznámého mladíka; tak veliký pepř ani ve snu neviděli. Z tr)iště zaléhal hluk až do královského paláce, proto i princezna se podívala ven, co se tam vlastně děje.A sotva mládence uviděla, na první pohled se do něho zamilovala.Právě to byl Tezkat1ipokův úmysl. Honem z tržiště zmizel, ale svou čarodějnou mocí dokázal, že princezna nakonec onemocněla., Lékaři i kouzelníci si u ní podávali dveře; nikdo nevěděl, jak její chorobu vyléčit. Až sám Quetzalkoat1 se dovtípil a řekl dceři:"Miluješ mladého a krásného prodavače pepře, a když se nestane tvým mužem, zahyneš. Tuším však, že to není obyčejný mládenec, za jakého se vydává, a že nám nepřinese nic dobrého. . ." Princezna mlčky a pokorně otce vyslechla, ale podivná nemoc ji soužit nepřestala. Proto za krátký čas nechal Quetzalkoat1 hledat mladíka po celé zemi. Ten však jako by se propadl.Nikdo o něm nic nevěděl, nikdo o něm slovíčko nezaslechl.Teprve když nastala princeznina poslední hodinka a dívka se už rozloučila s životem, objevil se sám zčistajasna v paláci."Přicházíš v pravý čas," přivítal ho Quetzalkoatl. "Nevím sice, kdo jsi a jak se jmenuješ, ale má dcera onemocněla na smrt, když tě spatřila. Proto ji musíš vyléčit. . ." "Jsem z daleké země a říkají mi Toejo," zalhal Tezkat1ipoka. ,,A vyléčím tvou dceru jen tehdy, dáš-li mi ji za ženu a království k tomu." Co mohl Quetzalkoat1 dělat?Přislíbil prodavači pepře vše, co si přál. Toejo se pak oblékl do královského hávu z drahocenného peří a spěchal do princezniny komnaty.Sotva vstoupil, dívka ucítila, že ji nemoc opouští. Docela zapomněla, před čím ji otec varoval, a přála si jen, aby dostala Toeja za manžela.Brzy se tedy slavila nádherná svatba a mladík se stal podle ujednání novým králem.Zprvu se za jeho panování nic nezměnilo, jen Quetzalkoat1ovy obavy, že mladík přinesl do země zmar, nemizely.Potom vyšel jednoho dne opět Toejo na tržiště. Neprodával tentokrát čili pepř, začal hrát k tanci na píšťalu.Znovu se lidé seběhli kolem něho a potom začali tancovat, každý, jak uměl.Mladík hrál a hrál, tanečníci už sotva dechu popadali, ale podivná melodie, kterou do té doby nikdo neznal a která nikoho nenechala v klidu, neměla konce.A lidé už padali bez dechu na zem. Zanedlouho stál Toejo na nohou sám a smál se:"To jste mi pěkní tanečníci. Raději vás proměním v balvany, než abyste tady únavou poleháv'ali!" Svou hrozbu nepronesl nadarmo: V mžiku bylo celé tržiště zavaleno kamením, nikde živé duše; jen ptáci se rozkřičeli hrůzou nad tím, co nový král učinil.Toejo se však klidně otočil a zamířil do paláce. Tam na něho už čekal Quetzalkoatl."Proč jsi zahubil tolik lidí?" zeptal se s výčitkou. "Vždyť nikomu nic zlého neudělali. . ." "Jsem tu králem a mohu dělat, co se mi zlíbí," přerušil ho výsměšně mladík.Quetzalkoatlovy oči zrudly hněvem."Zapomínáš, že jsem bůh, který tyto lidi stvořil!" "Také já jsem bůh, i když mě nepoznáváš. Nepamatuješ se na mě, na černého Tezkatlipoku? Proti tobě jsem mladý a silný. Jen se podívej. . ." Nato vytáhl Tezkatlipoka ze záňadří zrcadlo a podal je Quetzalkoatlovi.Bílý bůh do něho pohlédl: Ne, to nebyla tvář, kterou znal. Tvář statného muže s velkýma očima a s černými vlasy, vykukujícími pod čapkou z jaguáří kůže. Ze zrcadla na něho hleděl bezmocný bělovlasý stařec.Tezkatlipoka se jen zasmál jeho úleku:"Nepřemůžeš mě, ledaže bys někde ve světě znovu našel své ztracené mládí. Jdi a pokus se ho najít, potom se můžeme bít jako tovný s rovným. Teď ale budu tvému lidu vládnout sám, jak se mi zachce!" Quetzalkoatl sklonil hlavu a řekl:"Vím, že musím odejít a že v této chvíli máš větší moc ty, tak jako tma na čas přemůže denní světlo. Ale vrací~li se den, vrátím se i já, na to nezapomeň. . ." A s těmi slovy odešel stařec z královského paláce i z města Tuly, aby ve světě našel sílu k boji s Tezkatlipokou.Daleko za městem pak, před úsvitem, proměnil se v Opeřeného hada a v ranním šeru se pomalými rozmachy křídel vznesl nad zemi Anávak.Lidé spali a nevěděli, že je Quetzalkoatl opouští, nevěděli, že od oné noci budou čekat na jeho návrat. . .1).

Obrazová příloha:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4fotodokumentace z reaktualizační dílny
aboriginalská malba - Kimberli, Austrálie

Literatura: