Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - iniciace - téma: Dáma z Lempy

Dáma z Lempy je figurka těhotné ženy vytvořená z limestonu přibližně 3000 let před naším letopočtem - v období chalkolitické kultury. Soška byla nalezena ve vesnici Lempa (Lemba)na Kypru. Figurka zaujímá specifickou pozici připomínající porodní. Dlouhý krk je považován za falický symbol, ale podle zkušeností, které mám s transrituálními extatickými pozicemi, se spíše jedná o znázornění pocitu ze změněného stavu vědomí. V areálu archaické vesnice odkryté při archeologických výkopových pracích byly na základě původní předlohy vybudovány chýše, které byly zasvěceny rituálům porodu.
Během transu v této pozici byla opakovaně zaznamenána žena, porodní bába či kněžka pomáhající ženám při porodu. Tuto pozici zkoušeli ve skupině čtyř lidí.

Postavte se rovně s nohami u sebe, krk je vytažen, hlava je držena rovně v mírném záklonu a oči zavřené, ruce jsou pokrčené, lokty odstávají od těla, prsty u sebe, ruce se spojují konečky prstů pod pupkem, palce se dotýkají.

Kypr je silně spjat s řeckou mytologií, umělci, kteří zde žijí či dlouhodobě pracují, se cítí touto mytologií velmi ovlivněni. Měla jsem možnost hovořit se Stassem Paraskosem http://www.youtube.com/watch?v=Py_qAC1nypM
http://www.cyprusmodernart.com.cy/artist_stass_paraskos.htm
Margaret Paraskos http://www.gallerykypriakigonia.com.cy/artists_paraskos_family.htm
či Johnem Simsem www.sculptureinstone.com
www.artamanti.com
Všichni do jednoho prosycenost ostrova silou starých archetypů popisují a ve svých dílem zobrazují. Dokonce popisují i jakési znovu vyvstávání mýtu při jeho neustálém ztvárňování. Toto mohu doložit i obrazy, které vyvstaly v průběhu skupinového transu, kdy jsme shodně prožívali podobné obrazy - vždy se zjevovala žena, vážky, okřídlený muž, vlny, voda, porod. Li zaznamenala propojení srdce s pupeční šňůrou zlaté barvy se svými blízkými, letícího muže, sedící ženu, jejíž pozice působila dojmem pentagramu, tělo složené ze tří energetických tvarů, energii proudící mezi rukama položenými na břiše, původně zaujímala jinou pozici, ale během transu ji bylo ukázáno, aby ruce posunula pod pupek.
Kamila vnímala ženu, která stojí s ohněm, stojí s vodou, stojí s ohněm a vodou - nabízí vodu, jako pozemská bohyně vody či kněžka, což si lze také snadno díky obsazení elementů spojit s bazálními iniciačními zážitky porodu. David zaznamenal toto:

Bohyně lásky, krásy a smyslnosti, v pravém slova smyslu - symbol sexe-pelu, je ústřední postavou četných příběhů lásky.
Bohyně krásy, rozkoše, citů, těla, lásky Afrodita, je jedním z nevýznamnějších Božstev řeckého panteonu. V Orientu byla uctívána pod různými jmény, jako například Inanna, Ištar, Astarté, jako Bohyně války a ničivé síly. Další Božstva podobná Afroditě se objevují i v jiných kulturách: například italská Venuše nebo starověká skandinávská Bohyně Freya, vládkyně nad láskou a válkou.
V řeckém světě se Afrodita postupně diferencovala od Héry, Bohyně Země, plodnosti a porodu a manželské lásky. Afrodita naopak ztělesňovala lásku fyzickou a vášnivou, smyslnost, která na své cestě strhává vše. Zrození Afrodity je předmětem mnoha mytologických příběhů. Hésiodos vypráví, že když Kronos usekl svému otci Úranovi genitálie, vhodil je do moře. Na hladině vody se vytvořila pěna, odkud se vynořila nádherná Bohyně. Afrodita získala své jméno od oné pěny: Aphros, ostrov Kythéra, poté na Kypr, kde vystoupila z moře na pevnou zem. Podle Íliady zplodil Afroditu Zeus s Dianinou, která byla dcerou Neptuna. Na základě těchto dvou protichůdných verzí, tvrdil Platón, že existují dvě Afrodity: Úrania, dcera Úranova, Bohyně čisté lásky a Pandemiéne (ta, která patří všemu lidu), dcera Dianina, Bohyně smyslné lásky. V Athénách byla uctívána jako nejstarší z Bohyň osudu. Jinde byla jako dcera Kronova zařazena mezi Erínye. Podle tradice zavedené Aelianem, stoikem a znalcem řečtiny, se Afrodita zrodila z lastury, na které připlula nahá k plážím Kypru. A právě tak ji zachytil Botticelli na svém slavném obraze. Lastura, symbol ženského pohlaví, zůstala společně s myrtou, růží a holubicí jedním z hlavních atributů Bohyně. Po příchodu na Zem Afroditu oblékly a zkrášlily Hóry, které ji doprovodily na Olymp, kde byla přijata Bohy.
Ovšem Bohyně lásky a krásy zůstala mezi nesmrtelnými osamocená: ostatní se jí obávali kvůli její obrovské moci, protože mohla podřídit vášni všechny lidi i všechny Bohy, s výjimkou Athény, Artemidy a Hestie, Bohyně domácího krbu. Její Mezopotámský protějšek je Ishtar, Egyptský protějšek Hathor a Syro-Palestinský protějšek Ashtart (Astarte). Její Etruský ekvivalent byl Turan. Má blízko k indoevropským Bohyním Ushas a Auroře. I Bohyně sama byla náchylná k velkým milostným vzplanutím. Velice často podváděla svého manžela, kulhavého kováře Héfaista, s jinými Bohy i nápadně krásnými muži. Její vášeň pro Area, Boha války, nakonec Héfaistos odhalil. Uvěznil proto milence v síti a pomstil se tím, že je tak ukázal ostatním Bohům. Z Afroditina vztahu ke krvelačnému Bohu se zrodil Erós, Deinos (Děs), Fobos (Strach). Dále pak Anterós, Bůh, který chrání konání všech zamilovaných a Harmiona, Bohyně svornosti a rovnováhy. Jsou to dvě protikladná Božstva, která symbolizují dvojakou přirozenost této Božské dvojice. Z dalšího vztahu Bohyně tentokrát k Trójanovi Anchisovi se narodil Aeneas. Díky tomu, že ho Bohyně Afrodita během trójské války ochránila, mohl tento hrdina uprchnout do Latia. Tady se stal zakladatelem královské dynastie: zakladatel "věčného" města. Romulus byl jeho potomek. A právě z tohoto důvodu je Venuše-Afrodita považována za pramáti města Říma a jeho první ochránkyni. Nejsmutnějším příběhem lásky Bohyně Afrodity je její láska k Adónisovi, nádhernému mladíkovi, jehož jméno ve fénickém jazyce znamená "pán". Již od dětských let se o něj Persefona a Afrodita přely. Zeus rozhodl, že bude žít část roku u Bohyně podsvětí a další část roku u Bohyně lásky. Když Adónis dospěl, stal se Afroditiným milencem. Při jednom lovu byl smrtelně poraněn kancem. Z jeho krve vyrostly červené květiny: anemonky.
Adónidův každoroční návrat na Zemi připomíná kult plodnosti spjatý se střídáním ročních období: zrna spí v zimě pod zemí a na jaře se znovu probouzejí k životu.
Adónidova smrt a znovunarození se oslavovaly v Byblosu, ve Fénicii v podobě Bohyně Astarté, zatímco v Řecku se pořádaly velkolepé oslavy nového setkání Boha s Afroditou. Podle antropologa Jamese G. Frazera jsou rituály hebrejských, později pak křesťanských velikonoc přímo spojeny s mýtem Adónida. Více naleznete v Ovídiových Prěměnách.

zdroje a literatura: GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4.
informační tabule v areálu prehistorické vesnice v Lempě/Paphos, Cyprus.
Kyperské archeologické muzeum v Nicosii.
http://charmed.cybergames.cz/bohyne_afrodita.html

obrazová příloha:
fotodokumentace ze stáže v Cyprus College of Art, Lempa 8260, Paphos, Cyprus
Dáma z Lemby - uložena a Archeologickém muzeu v Nicosii.
prehistorická vesnička v Lembě.
Lucie Bartoňková a David Fišer v transrituální pozici dáma z Lemby.
John Sims - kresba olejovým pastelem, 2008, výstavní síň Art college v Lembě.
fotodokumentace - Margaret a Stass Paraskosovi, John Sims, Ludmila a Johanka Fidlerovi v Art college v Lembě.
Margaret Paraskos - olej na plátně
D. Fišer - záznam z transrituálního extatického transu a reflexní kresba.
L. Fidlerová - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa (Lemba).
J. a L. Fidlerovi - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa.
M. Mach - záznam z transrituálního extatického transu a reflexní kresby, malby (olejový pastel, akvarel, proškrabávaná tuš) a mozaiky - kolektivní práce M. Mach a L. Fidlerová, Kypr.
L. Fidlerová - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa - (olejový pastel, akvarel, proškrabávaná tuš).
M. Mach - 2008, akrylát na plátně, 1x1 m.

Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - iniciace - téma: Psychopomp

Psychopomp je ten, do provází duši neboli psýché. V dřívějších dobách byli duchovními průvodci, kteří uváděli duši zemřelého do Říše mrtvých, šaman nebo léčitelka. V některých tradičních kulturách je tomu tak stále. Když použijeme tuto pozici a zazpíváme píseň nebo budeme plakat, tak budeme schopni pomoci duším těch, kteří právě zemřeli, aby vykonali svou cestu.
Hliněná soška z puebla Cochiti v Novém Mexiku, která pochází z roku 1890 a představuje tuto pozici, se podobá jiným ze subsaharské Afriky, raného Řecka - o čemž vypovídá rákosová rohož v v brožuře Knihovny Josepha Campbella Istitutu Pacifica Graduate. Socha je označena jako Bohyně Gaia.
Mezi dřevořezbami indiánů ze severozápadního Tichomoří existuje nádherný příklad pozice Psychopomp na totemovém kůlu Tsimshian, který stojí u vchodu do domu. Postava vyřezaná v této pozici stojí nad otvorem v totemovém kůlu. Ten otvor je přechodem mezi světem živých a mrtvých a šaman v pozici Psychopomp provází duši zemřelého tímto otvorem.
Zvuk vytváří most, lano, tunel či komín, kterým může duše zemřelého vykonat cestu.

Postavte se rovně, s nohama asi 15 cm od sebe, špičky míří rovně a kolena jsou lehce pokrčená. Zvedněte paže a přitiskněte prsty hned u vrcholku uší. Lokty zatlačte co nejvíc do stran a jakmile začne bubnování nebo chřestění, začněte vydávat hlásku ááá, potom můžete již vydávat jakékoli zvuky. Čelist je povolená.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: všelijaké hudební nástroje s keramickými těly - buben, harfa, chřestidla, která budou využita v následující další víceúrovňové aktualizaci - "hojivé cestě po čakrách města".
Tato aktualizace spočívá ve vytvoření artefaktů za účelem posílení jednotlivých energetických centem města (Jin-dřichova Hradce). O lokalizaci jednotlivých center se zasloužil Jaroslav Chvátal, který je našel díky svému mediálnímu daru. Toto specifické putování postupně navštíví všech sedm čaker města, v jejichž místě budou použity odpovídajícím způsobem artefakty k posílení a harmonizaci celého města jako organismu, jako mikrokosmu a makrokosmu zároveň. Máme naše město rádi, je pro nás manifestací kosmického dění a proto se snažíme, aby život v něm byl co nejblíže rovnovážnému stavu.

Pozice Psychopomp je nejvíce podobná působnosti 5. čakry.

Pátou je čakra krční, nazývána je také Višuddhi a říká se jí i komunikační centrum. Tato čakra se nachází mezi krční jamkou a ohryzkem. Je spojena s krční páteří a otevírá se směrem dopředu.

Barva páté čakry je světle modrá, také stříbrná a zelenavě modrá. Element této čakry je éter a smyslová funkce sluch. Symbolem krční čakry je lotos se šestnácti okvětními lístky. Základním principem páté čakry je rezonance s Bytím.

V krční čakře se nachází centrum lidských vyjadřovacích schopností, komunikace a inspirace. Je spojeno s menší vedlejší čakrou týlu, která má sídlo ve vazu a otevírá se dozadu. Tyto dvě čakry bývají někdy považovány za jedinou, protože jsou svými funkcemi úzce spjaty.

Pátá čakra také vytváří velmi důležité spojení spodních čaker s čakrami hlavy. Slouží jako most mezi naším myšlením a cítěním, mezi našimi impulsy a reakcemi na ně. Propojuje zároveň obsahy všech čaker s vnějším světem. Přes krční čakru vyjadřujeme všechno, co v nás žije - smích, pláč, pocity radosti i lásky, stejně jako strachu a vzteku, naše úmysly, přání, myšlenky a názory, naše vnímání vnitřního světa.

Přiřazený element čakry - éter je také nositelem zvuku, mluveného i tvořícího slova. Je to zprostředkovatel informací na všech úrovních. Éter je pojímán jako prostor (Akáša), ve kterém “hustší” elementy rozvíjejí svoji působnost. Nejhlubší poznání nám bude umožněno jen tehdy, když budeme otevření jako nekonečný prostor, jako širé nebe, jehož světle modrá barva je barvou krční čakry.

Pátou čakrou nasloucháme vnitřním hlasům Stvoření. Tudy vnímáme také naše vnitřní hlasy, navazujeme kontakt s naším, uvnitř sídlícím duchem a přijímáme jeho inspiraci.

Na skrytém místě, o kterém každý ve své duši ví, ale málokdo je kdy spatřil, žije stará žena. Tak, jako je tomu ve východoevropských pohádkách, zdá se, že čeká na zbloudilce a tuláky, kdy k ní najdou cestu. Je ostražitá, téměř celá zarostlá, tlustá a vesměs se vyhýbá společnosti. Je stará jako sůva i smíšek. většinou však vydává zvuky podobné spíše zvířecím než lidským. Povídá se, že žije v rozpadajících se granitových kopcích na území indiánů Tarahumara.Říká se také, že je pohřbena u Phoenixu poblíž vřídel. Je prý ji možné spatřit...říká se jí mnoha jmény: La Huesera - Kostra, La Trapera - Vetešnice, La Loba - Vlčí žena. Jedinou prací La Loby je sbírání kostí, Je známo, že sbírá kosti a uchovává hlavně to, co by se mohlo ze světa dočista vytratit. Její jeskyně je přeplněná kostmi veškerých druhů pouštních tvorů: jelena, chřestýše, vrány. Říká se však, že její specialitou jsou vlci. Potuluje se a pročesává montanas - hory a arroyos - vyschlá koryta řek a hledá kosti vlků. Když složí z kostí celou kostru a i ta poslední kost je na své místě a krásná bílá socha tvora leží před ní, posadí se u ohně a přemýšlí, jakou píseň bude zpívat. Jakmile přijde na tu pravou, postaví se nad criaturou (tvorem), pozvedne nad ní ruce a začne zpívat. Tehdy se vlčí žebra a na kostech začne objevovat maso a tvor začne obrůstat srstí. La Loba pokračuje ve zpěvu a tvor se stále více oživuje, ocas se stáčí nahoru, je hustý a silný. La Loba stále zpívá a vlčí tvor začíná dýchat. La Loba zpívá tak mocně, až se chvěje celá poušť. Zpívá a vlk otevírá oči, vyskakuje a odbíhá kaňonem pryč dolů. A potom, jak běží, možná rychlostí běhu nebo díky osvěžení v řece, přímému zásahu slunečních nebo měsíčních paprsků, se najednou vlk promění ve smějící se ženu, která svobodně běží směrem k horizontu. Říká se, že až se budeš toulat pouští a západ slunce se přiblíží a budeš tak trochu ztracená a určitě unavená, pak máš štěstí, protože se možná zalíbíš La Lobě, která ti ukáže něco - něco jako duše.*

obrázky: fotodokumentace z reaktualizační dílny

literatura:

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

*ESTÉS, C. P. Ženy, které běhaly s vlky. Praha: Pragma, 1992. ISBN 80-7205-648-4

Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - iniciace - téma: Řecký mládenec a panna

Je známo, že Řekové v raném období zhotovovali podobné sochy mužů a žen v této pozici a obětovali je v chrámu v Delfách. Nebyli však první, kdo takové postavy vytvářel. Byli to Egypťané, kteří zanechali postavy v přesně stejných pózách o stovky let dřív, než je převzali Řekové. Tato pozice se vyskytovala se do 5. století před n. l., kdy zůstala jako pozůstatek přechodových rituálů. Zřejmě souvisí s eleusinskými mystérii a návratem Persefony z podsvětí, ale lidé si je spojují především s egyptskými bohy, v dřívějším pojetí spíše duchy. Rituály eleusinských mystérií se často konaly v jeskyních a jejich součástí bylo obětování zvířat, obvykle selat, která byla svržena do propastí, kde se rozkládala a vydávala přitom nezaměnitelný zápach. Tyto iniciační oslavy obvykle zakončovaly rituální koupele v moři. Pozice nám ,dnes stejně jako dříve, zprostředkovává poznání, proč žijeme na tomto světě, Dr. Goreová jako terapeutka zná sílu, která vychází z vyprávění našich příběhů, z pojmenovávání toho, kdo jsme a jaké role hrajeme ve svých životech. duchovní praxi můžeme pozměnit naše vnímání tak, že jsou naše životy uvedeny do kontextu s většími celky, a dávají tím širší význam našim denním zážitkům.

verze pro ženy: stůjte rovně, kolena jsou napnutá, s chodidly blízko u sebe, špičky směřují dopředu. Levou paži přitáhněte blíž k tělu, prsty, které jsou semknuty těsně k sobě, ukazují směrem k zemi. Pravou ruku položte na prsa tak, že dlaň je pod pravým prsem a prsty míří směrem k levému rameni. Narovnejte hlavu, stůjte zpříma a zavřete oči. verze pro muže: stůjte rovně, kolena jsou napnutá a levou nohou lehce vykročte dopředu. Pata levého chodidla je vedle špičky pravé nohy, obě špičky směřují rovně dopředu. Přeneste většinu váhy na levou nohu. Paže nechejte svěšené blízko u těla, lokty jsou napnuté. Mužské sochy jako by držely v každé ruce nějaký předmět. Pro tento účel můžete použít křišťály. Uchopte je tak, že palce spočívají na hřbetech prstů a jejich nehty míří rovnou k zemi. Narovnejte hlavu, stůjte zpříma a zavřete oči.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: origami z mandal (akvarel) - květy a origami ze zlatého papíru - Panny; -doplněné dílčí papírovou instalací a následující další víceúrovňové akrtualizace bylo dosaženo "hojivou cestou po čakrách města".
Tato aktualizace spočívá ve vytvoření artefaktů za účelem posílení jednotlivých energeitických centem města (Jin-dřichova Hradce). O lokalizaci jednotlivých center se zasloužil Jaroslav Chvátal, který je našel díky svému mediálnímu daru. Toto specifické putování postupně navstíví všech sedm čaker města, v jejichž místě budou použity odpovídajícím způsobem artefakty k posílení a harmonizaci celého města jako organismu, jako mikrokosmu a makrokosmu zároveň. Máme naše město rádi, je pro nás manifestací kosmického dění a proto se snažíme, aby život v něm byl co nejblíže rovnovánému stavu.

Velká matka Nun porodila vlastní plodivou silou tři bohy – Cheprera, Re a Atuma, kteří byli jedním a třemi zároveň. Bůh Atum se opět vlastní plodivou silou rozdělil na dvě části, z nichž jedna byla Šov (Bůh světů, prázdno, vzduch) a druhá Tefnut (Vesmír, vlhkost skrývající řád). Ti dva zplodili dvě děti, Geba (Zemi) a Nut (Nebe). Nut porodila čtyři děti - syny Osirida a Sutecha, dcery Isis a Nebthet. Všichni byli sourozenci, nicméně Isis se stala družkou Osiridovou a Nebthet Sutechovou, protože jejich niterné povahy tomu odpovídaly. Osiris byl vládce života a Světlem, Sutech vládce smrti a Tmou. Osiris jako prvorozený převzal vládu po svém otci Gebovi a stal se králem. V Egyptě vládlo Světlo, které nepotřebovalo odpočinku. Bratr Sutech však Osiridovi záviděl, žárlil na něj a začal vymýšlet, jak se zmocnit vlády nad Egyptm. Použil lsti, zabil Osirida a rakev s jeho tělem vrhl do Nilu. V Egyptě převzala vládu Tma. Isis s Nebthet však Osirida našly, oplakaly a ukryly. Sutech skrýš objevil, rozsekal Osirida na Tisíce kousků a roznesl je po celém Egyptě. Isis s Nebthet se ale nevzdaly, našly všechny Osiridovy části a spojily je. Jediné, co chybělo, byl jeho falus. Isis se rozhodla s mrtvým Osiridem počít, aby mu zajistila následovníka, za této situace však nevěděla jak. Požádala boha Re o tajemství Tvoření. Re ho však nechtěl prozradit, ale Isis z něj tajemství vylákala lstí. Změnila se pak na holubici, usedla na mrtvé tělo Osiridovo a motivována velkou láskou počala. Z tohoto spojení se zrodil Horus, kterého Isis před Sutechem ukrývala dokud nedospěl. Když se pak stalo, bojoval se Sutechem o trůn. V boji přišel o jedno oko, Sutechovi probodl varlata. Před soudem devatera bohů vymýšlel Sutech pomluvy, ale Isis statečně čelila a Hora nakonec obhájila. Soud rozhodl spravedlivě a určil, že oko bude Horovi navráceno, Sutechova varlata zůstanou probodnuta, protože to byl on, kdo spor vyvolal. Horus se rozhodl, že navrácené oko věnuje svému otci Osoridovi, a tím ho učinil Pánem podsvětí, Pánem života a smrti, Pánem věčnosti, Pánem řádů, Pánem Horního i Dolního Egypta, Pánem blahobytu, Pánem potravy, jež je zároveň ječmenem, ovšem, žitem o pšenicí, Pánem, který vládne zemskému povrchu i podsvětí, Králem Bohů. Stal se ve shodě Osiridem, Sutechem i Horem zároveň. Tři se stali jedním. Boží soud dále určil, že vítězný Horus převezme vládu otcovu a stane se Sluncem a poražený Sutech měsícem…Boj pokračuje dále – Sutechova dcera Het, kterou Nebthet počne, se stane družkou Hora, protiklady se opět vyvažují. Jejich spojením vznikne bytost Hathor…Jde o proměnlivost, o potenciál, který může být aktivován pouze ženou, která pochopila tajemství Tvoření. A jako žena může zasvětit další Hat. V tu chvíli přechází její síla na všechny ostatní ženy, ať jsou Isis, Nebthet či ženou jakéhokoli jména. Stávají se opět jednou a všemi zároveň. Tato žena je schopna přeměnit odporující energii může na energii vstřícnou a učinit z něj Boha.

Pozice Řecký mládenec a panna je svou působností podobná čakře srdeční. Čtvrtá čakra je v místě částí oltáře kostela „Nanebevzetí pany Marie“ a prostranství před průchodem k radnici.

Anaháta, také nazývaná čakra srdce nebo srdeční centrum. Umístěná je uprostřed prsou ve výši srdce. Otevírá se směrem dopředu.

Barva energie čakry je zelená, také růžová a zlatá. Jako element jí byl přiřazen vzduch a smyslová funkce hmat. Symbolem čtvrté čakry je lotos s dvanácti okvětními lístky. Základním principem srdeční čakry je odevzdanost.

Čakra srdce vytváří střed systému čaker. V ní se spojují tři spodní fyzicko - emoční centra se třemi horními -duchovními. Úloha srdečního centra je sjednocování skrze lásku. Každá touha po vroucím kontaktu, po splynutí, harmonii a lásce se projevuje prostřednictvím čakry srdce. Tyto projevy jsou zřetelné i v opačném případě - smutek, bolest, strach z odloučení, ze ztráty lásky apod.

Ve své očištěné a dokonale otevřené formě je čakra srdce centrem opravdové ničím nepodmíněné lásky. Lásky, která je zde jen kvůli sobě samé, kterou není možné “mít” nebo “ztratit”. Ve spojení s horními čakrami se stává tato láska Bhakti, tj. láskou boží. Vede k poznání boží přítomnosti v celém stvoření, ke splynutí s nejvnitřnějším jádrem, srdcem všeho v Universu.

Každým záporem vytváříme oddělenost a negativitu. Pozitivní láskyplné “ano” naproti tomu vytváří vibrace, ve kterých se negativní formy projevu a negativní pocity nemohou udržet a mizí. (Trpíme-li nějakou bolestí nebo nemocí, můžeme pozorovat, že láskyplnou pozorností k nemocnému orgánu nebo části těla se může uzdravení značně urychlit. Vyzkoušejte si to někdy.)

Prostřednictvím čakry srdce disponujeme velkým potenciálem transformace a uzdravování. A to jak pro nás samotné, tak i pro ostatní. Centrum srdce vyzařuje velmi silně. Otevřená čakra srdce má na ostatní spontánně uzdravující a proměňující účinek. (Při vědomém uzdravování spolupůsobí také čakra čela.)

Čakra srdce vyzařuje v zelené, růžové a někdy také ve zlaté barvě. Zelená je barva uzdravení, harmonie a sympatie. Když člověk vidící auru spatří u někoho v oblasti čakry srdce čistou jasnou zelenou barvu, je to pro něj důkaz výrazných léčitelských schopností dotyčného člověka. Zlatá, prorůžovělá aura označuje člověka, který žije v čisté, oddané lásce k božství.

Srdeční čakra je často nazývána branou do duše, protože není jen sídlem nejhlubších a nejživotnějších pocitů lásky. Pomocí ní se také můžeme spojit s univerzální částí naší duše.

Obrazová příloha: fotodokumentace z dílny

Michaela Mach: Panna a srdce, komb. technika na plátně, 90x60cm, 2008

Literatura: GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

HAICH, E. Zasvěcení. Praha: Aquamarin, 1994. ISBN 80- 901922-5-4

Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - proměna - téma: La Tolita

Tato pozice pochází z červeně glazované sošky s půvabnou tváří, která byla nalezena v publikaci o ekvádorské keramice - odkaz ve zkratce uvádí, že pochází z kultury La Tolita, datované mezi rokem 300 před n. l. až 800 n. l. Dnes ostrov La Tolita leží na severním konci pobřeží Ekvádoru. Jedná se o mužskou postavu s zajímavou soškou. Lidé,kteří tuto pozici praktikovali, hovoří o příjemných pocitech a radostných zážitcích. Často putuje více lidí společně. Časté jsou vizualizace žluté barvy, letmé pohledy, pocit letu je běžný. Pozice je pomocníkem při nastolení změn v postojích, vyplývajících z pocitu být někým jiným. Někteří zažili pocit sebepřijetí - "nezměnila jsem se v něco, čím jsem nebyla, změnila jsem se v to, co skutečně jsem."
Sedněte si na podlahu s nohama do kříže, pravou nohu na levé. Dlaň pravé ruky položte na pravé koleno a paži držte od těla. Levou paži napněte a ohněte v lokti. Sevřete levou ruku v pěst a položte na levé koleno. Lehce se nakloňte dopředu, ale hlavu držte zdviženou, tváří nahoru. Jazyk vysuňte mezi rty. Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: objektové umění - papírová instalace navazující na harmonizační dílnu. Další víceúrovňové aktualizace bylo dosaženo "hojivou cestou po čakrách města".
Tato aktualizace spočívá ve vytvoření artefaktů za účelem posílení jednotlivých energetických centem města (Jin-dřichova Hradce). O lokalizaci jednotlivých center se zasloužil Jaroslav Chvátal, který je našel díky svému mediálnímu daru. Toto specifické putování postupně navštíví všech sedm čaker města, v jejichž místě budou použity odpovídajícím způsobem artefakty k posílení a harmonizaci celého města jako organismu, jako mikrokosmu a makrokosmu zároveň. Máme naše město rádi, je pro nás manifestací kosmického dění a proto se snažíme, aby život v něm byl co nejblíže rovnovážnému stavu.

Pozice La Tolita je svým nastavením velmi podobná působení třetí čakry. Je prozářená a radostná. Je centrem přání a prožívání své i jiných bytostí.Třetí čakra je v místě kašny na 3. nádvoří Jindřichohradeckého zámku před Rondelem.

Třetí čakrou je Manipura, čakra solar - plexu. Tato čakra se nachází přibližně dva prsty nad pupkem a otevírá se směrem dopředu.Barva třetí čakry je žlutá až zlatožlutá. Element třetí čakry je oheň a smyslová funkce zrak. Symbolem čakry solar - plexu je lotosový květ s deseti okvětními lístky.Základním principem třetí čakry je utváření bytí. Je centrem, kterým přijímáme sluneční energii a která kromě jiného vyživuje éterické vibrační pole a tím dodává vitalitu také tělu fyzickému. Třetí čakrou vstupujeme do aktivního vztahu ke světským věcem a k ostatním lidem. Je to oblast, ze které vychází z našeho těla emoční energie. Odtud jsou řízeny naše mezilidské vztahy, sympatie a antipatie, stejně jako schopnost trvalých citových vazeb.
Pro obyčejného člověka je třetí čakra sídlem osobnosti. Je místem, kde nachází svoji společenskou identifikaci a hledá její potvrzení svojí silou, vůlí k výkonu, snahou pomoci nebo i přizpůsobení se společenským normám.
Důležitým úkolem třetí čakry je také očišťovat tendence a přání dvou spodních čaker, vědomě řídit a využívat jejich tvořivé energie, manifestovat duchovní kvalitu vyšších čaker v materiálním světě a dosahovat tak na všech úrovních co největšího naplnění v životě. Čakra solar - plexu je v přímém spojení s astrálním vibračním polem, nazývaném také polem “přání” nebo “žádosti”. Vitální hnací síly, přání a pocity nižších čaker jsou zde analyzovány, “stráveny” a transformovány do vyšších energií, aby pak byly s energiemi vyšších čaker použity k vědomému formování našeho života.
Kladný postoj k životu a smysluplná integrace pocitů, přání i našich životních zkušeností vedou k tomu, že se třetí čakra uvolní a otevře, čímž světlo v nás nabývá na síle a prosvětluje náš život a celý náš svět. Naše celkové naladění je velmi závislé na tom, kolik je v nás světla. Když je naše třetí čakra otevřená, cítíme se svěže, radostně a vnitřně naplněni. Naproti tomu je-li tato čakra zablokována nebo narušena, je naše nálada nevyrovnaná a pochmurná. Tento pocit promítáme pokaždé také do okolního světa, takže celý náš život se zdá buď jasný nebo temný. Množství světla v nás určuje jasnost našeho nahlížení a kvalitu naší práce.
S přibývající integrací a vnitřní zralostí se postupně proměňuje žluté světlo intelektuálního porozumění ve třetí čakře ve zlaté světlo moudrosti a hloubky.
Čakrou solar - plexu vnímáme také přímo vibrace ostatních lidí a odpovídajícím způsobem na ně reagujeme. Jsme-li konfrontováni s negativními vibracemi, cítíme v místě třetí čakry hrozící nebezpečí - čakra se bezděčně stáhne, což je její přechodný obranný mechanismus. Nestává se to však v případě, že světlo v nás je tak silné, že svým vyzařováním vytváří kolem našeho těla ochranný obal.

Obrazová příloha:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
fotodokumentace z reaktualizační dílny.

Literatura:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - duchovní cesty - téma: Maltská kněžka

Asi před 5 tisíci lety vyhloubili lidé žijící na ostrově Malta ve Středozemním moři do skály podzemní chrám, který je dnes nazýván Hypogeum. Uvnitř chrámu byly nalezeny sošky v pozici Maltská kněžka, obklopené hromadou koster. Dr. Goodmanová uvažuje o tom, šamanky na Maltě následovaly tradici Burjatů ze Střední Asie. Když někdo zemře, burjatský šaman doprovází duši zemřelého na cestě po světě, ve kterém on či ona žili a nyní se ho chystají opustit. Tímto způsobem si lidská duše může připomenout krásu domova v tomto životě. Potom je duše zavedena ke vchodu do Říše mrtvých, aby opustila tento svět a přešla do nového domova napříč Světem středu. Zkušenost létání je u této pozice běžná. Je to pozice ve stoje. Postavte se rovně s nohama lehce od sebe, špičky míří rovně dopředu. Paži pravé ruky s nataženým loktem džte pevně u těla. Levou paži přitisknněte k tělu, loket ohěte do 90stupňového úhlu, dlaň položte do výše pasu. Narovnejte hlavu a zavřete oči.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: instalace - objekt z dřevěné bedýnky, kolorovaný akrylovou barvou a doplněný dílčí papírovou či textilní instalací - další víceúrovňové akrtualizace bylo dosaženo "hojivou cestou po čakrách města".
Tato aktualizace spočívá ve vytvoření artefaktů za účelem posílení jednotlivých energeitických centem města (Jin-dřichova Hradce). O lokalizaci jednotlivých center se zasloužil Jaroslav Chvátal, který je našel díky svému mediálnímu daru. Toto specifické putování postupně navstíví všech sedm čaker města, v jejichž místě budou použity odpovídajícím způsobem artefakty k posílení a harmonizaci celého města jako organismu, jako mikrokosmu a makrokosmu zároveň. Máme naše město rádi, je pro nás manifestací kosmického dění a proto se snažíme, aby život v něm byl co nejblíže rovnovánému stavu.

Pozice Maltská kněžka se svým nastavením podobná působnosti druhé čakry, obzvláště ve vztahu k domovu, k blízkým lidem, rodině. Loučení předcházející odchodu je prodchnuto silnými emocemi.

Druhá čakra se ve východních naukách nazývá Svadhisthana. Můžeme ji však také nazývat čakrou sakrální nebo centrum kříže.Nachází se nad pohlavními orgány a je spojena s křížovou kostí a otvírá se směrem dopředu.Barva druhé čakry je oranžová a je jí přiřazen element voda. Smyslová funkce pro druhou čakru je chuť. Symbolem čakry je lotos se šesti okvětními lístky.Druhá čakra je centrem původních, nefiltrovaných emocí, sexuální energie a tvořivých sil. Prostřednictvím této čakry máme přístup k oplodňujícím a vstřícným energiím, které pronikají celou přírodou. Tato čakra je často považována za sídlo Šakti, ženského aspektu Boha, ve formě tvořící rodicí síly.Rozhodujícím způsobem ovlivňuje druhá čakra mezilidské vztahy, obzvlášť k druhému pohlaví. Do její působnosti patří rozmanité hry erotiky stejně jako vzdávání se ohraničeného ega a zážitek větší jednoty v sexuálním spojení.

V první části dílny jsme z dřevěných bedem od zeleniny vytovřili objekty, které budou schopné plout na vodě, jelikož druhá čakra Jindřichova Hradce se nachází v rohu zahrady, v místě, kde začíná náhon z Malého Vajgara do vodní elektrárny. Destrukcí a následným přeskupením vznikly objekty vyvazované provázky a dolněné papírovými či textilními zpodobeními maltské kněžky a lotosového květu se šesti okvětními lístky. Při tvořivém procesu se vyvynuly dva prototypy - jeden plující objekt, který byl spuštěn na vodu, a druhá mini svatyně posloužila zapálení oranžové svíčky na místě energetického bodu.

Obrazová příloha:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
fotodokumentace z dílny

Literatura:

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

Výtvarná dílny reaktualizující mýtus -iniciace -Dáma z Thesálie

Maria Gimbutasová tuto mohutnou postavu uvedla ve své archeologické studii postav bohyň z předpatriarchální Evropy. Byla nalezena v oblasti, kdysi známé jako Thesálie, nynější Řecko, a pochází z období asi 6 tisíc let před n. l. Můžeme ji označit za pozici transu, protože je to socha nahé ženy v ptačí masce. V neolitické kultuře Sesklo, ve které vznikla, byl ženský princip spojován se sluncem a ženy na sebe braly podoby ptáků. Mužský náležel Měsíci a muži na sebe přejímali podobu koní. Anropologické výzkumy zjistily, že pozice je vztupní branou k tomu, abychom se staly svědky stvoření Země a procítily ženskou dělohu, která neustálým zdrojem tohoto tvoření. Tato pozice je a byla užívána, když je čas připomenout si Zemi jako vnímající bytost, která po tisíciletí prochází svými vlastními iniciacemi. Tato pozice dokáže přenost do doby, kdy Měsíci sloužili muži a koně byli "dětmi Měsíce" a nosili deště.

Sedněme si na podlahu, pokrčme kolena a vytočme nohy do prava. Chodidla by měla zůstat uvolněná, nesnažme se napínat špičky. Lev chodidlo zasuňte pod pravé koleno. V této pozi ci zpočívá váha těla především na levé hýždi. Napněte levou paži a položte ji n alevé koleno a prsty směřují asi 30 cm od středu vašeho těla. Pravá paže je víc uvolněná, prsty na koleni směřují do stejného bodu. V7táhněte krk a hlavu otočte tak, abyste se mohli podívat přes pravé rameno. Váha těla je přesunutá na pravou stranu těla.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: soška z nevypálené hlíny polochromovaná červeou temperou - další víceúrovňové akrtualizace bylo dosaženo "hojivou cestou po čakrách města".
Tato aktualizace spočívá ve vytvoření artefaktů za účelem posílení jednotlivých energeitických centem města (Jin-dřichova Hradce). O lokalizaci jednotlivých center se zasloužil Jaroslav Chvátal, který je našel díky svému mediálnímu daru. Toto specifické putování postupně navstíví všech sedm čaker města, v jejichž místě budou použity odpovídajícím způsobem artefakty k posílení a harmonizaci celého města jako organismu, jako mikrokosmu a makrokosmu zároveň. Máme naše město rádi, je pro nás manifestací kosmického dění a proto se snažíme, aby život v něm byl co nejblíže rovnovánému stavu.

Pozice Dáma z Thesálie je svým nastavením velice blízké funkci 1. čakry.První čakrou je Muladhara, která je také nazývaná čakrou kořene nebo základní čakrou. Na lidském těle se nachází se mezi řití a pohlavními orgány. Je spojena s kostrčí a otevírá se směrem dolů. Aktivní čakra svítí ohnivě červeně. První čakře je přiřazen element Země a smyslová funkce čich. Symbolizuje ji lotos se čtyřmi okvětními lístky.

Základní čakra spojuje člověka s fyzickým světem. Převádí kosmické energie na tělesně pozemskou rovinu. Zároveň proudí první čakrou energie Země do celého systému energií. Přes tuto čakru máme kontakt s “duchem Matky Země”, zažíváme její sílu, lásku a trpělivost.
Do působnosti první čakry patří všechny základní individuální i všeobecné požadavky života jako takového pro přežití na této planetě. Je-li tato čakra otevřená, pak mezi její “dary” patří pozitivní “ano” k životu na Zemi, k fyzické existenci a připravenost působit v harmonii se silami Země a učit se od nich.
Do oblasti působení první čakry patří také budování existence, materiální zabezpečení a zachování vlastního druhu založením rodiny, stejně jako sexualita - tělesná funkce a prostředek k plození dětí.
První čakra tvoří životně důležitý základ a pramen vitální síly pro vyšší čakry. Tudy jsme napojeni na nevyčerpatelný reservoár sil energie kundaliní a zde také začínají tři hlavní kanály energie - Sušumna, Ida a Pingala. První - základní čakra je centrem našeho oběhového systému energií. Navíc je sídlem kolektivního podvědomí, jehož nahromaděné vědění nám zpřístupňuje.
První čakra by měla být v rovnováze s čakrou sedmou, abychom si udrželi svou vnitřní stabilitu.

V první části dílny jsme vyrobily artefakty - 1. skupina vytvořila lotosový květ se čtyřmi okvětními plátky a 2. skupina vytvořila sošku v pozic Dáma z Thesálie, artefakty jsem polychromovali ohnivěčervenou temperou a spoelčně donesli na místo 1. kořenové čakry města. Ta se nachází "na parkánu" v jeho druhé části na pravo, rýčem jsme vyhloubily otvor do Země a vložili do něj sošku umístěnou na lotosu, pak jsem otvor zahrabali. Spontánně vznikla menší mohyla z kamínků a hlemýždích ulit. Nakonec jsme zapáli červenou svíčku. Reakce ze strany dětí byla maximálně pozitvní.

Obrazová příloha:

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
fotodokumentace z reaktualizační dílny

Literatura:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4