Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - iniciace - téma: Dáma z Lempy

Dáma z Lempy je figurka těhotné ženy vytvořená z limestonu přibližně 3000 let před naším letopočtem - v období chalkolitické kultury. Soška byla nalezena ve vesnici Lempa (Lemba)na Kypru. Figurka zaujímá specifickou pozici připomínající porodní. Dlouhý krk je považován za falický symbol, ale podle zkušeností, které mám s transrituálními extatickými pozicemi, se spíše jedná o znázornění pocitu ze změněného stavu vědomí. V areálu archaické vesnice odkryté při archeologických výkopových pracích byly na základě původní předlohy vybudovány chýše, které byly zasvěceny rituálům porodu.
Během transu v této pozici byla opakovaně zaznamenána žena, porodní bába či kněžka pomáhající ženám při porodu. Tuto pozici zkoušeli ve skupině čtyř lidí.

Postavte se rovně s nohami u sebe, krk je vytažen, hlava je držena rovně v mírném záklonu a oči zavřené, ruce jsou pokrčené, lokty odstávají od těla, prsty u sebe, ruce se spojují konečky prstů pod pupkem, palce se dotýkají.

Kypr je silně spjat s řeckou mytologií, umělci, kteří zde žijí či dlouhodobě pracují, se cítí touto mytologií velmi ovlivněni. Měla jsem možnost hovořit se Stassem Paraskosem http://www.youtube.com/watch?v=Py_qAC1nypM
http://www.cyprusmodernart.com.cy/artist_stass_paraskos.htm
Margaret Paraskos http://www.gallerykypriakigonia.com.cy/artists_paraskos_family.htm
či Johnem Simsem www.sculptureinstone.com
www.artamanti.com
Všichni do jednoho prosycenost ostrova silou starých archetypů popisují a ve svých dílem zobrazují. Dokonce popisují i jakési znovu vyvstávání mýtu při jeho neustálém ztvárňování. Toto mohu doložit i obrazy, které vyvstaly v průběhu skupinového transu, kdy jsme shodně prožívali podobné obrazy - vždy se zjevovala žena, vážky, okřídlený muž, vlny, voda, porod. Li zaznamenala propojení srdce s pupeční šňůrou zlaté barvy se svými blízkými, letícího muže, sedící ženu, jejíž pozice působila dojmem pentagramu, tělo složené ze tří energetických tvarů, energii proudící mezi rukama položenými na břiše, původně zaujímala jinou pozici, ale během transu ji bylo ukázáno, aby ruce posunula pod pupek.
Kamila vnímala ženu, která stojí s ohněm, stojí s vodou, stojí s ohněm a vodou - nabízí vodu, jako pozemská bohyně vody či kněžka, což si lze také snadno díky obsazení elementů spojit s bazálními iniciačními zážitky porodu. David zaznamenal toto:

Bohyně lásky, krásy a smyslnosti, v pravém slova smyslu - symbol sexe-pelu, je ústřední postavou četných příběhů lásky.
Bohyně krásy, rozkoše, citů, těla, lásky Afrodita, je jedním z nevýznamnějších Božstev řeckého panteonu. V Orientu byla uctívána pod různými jmény, jako například Inanna, Ištar, Astarté, jako Bohyně války a ničivé síly. Další Božstva podobná Afroditě se objevují i v jiných kulturách: například italská Venuše nebo starověká skandinávská Bohyně Freya, vládkyně nad láskou a válkou.
V řeckém světě se Afrodita postupně diferencovala od Héry, Bohyně Země, plodnosti a porodu a manželské lásky. Afrodita naopak ztělesňovala lásku fyzickou a vášnivou, smyslnost, která na své cestě strhává vše. Zrození Afrodity je předmětem mnoha mytologických příběhů. Hésiodos vypráví, že když Kronos usekl svému otci Úranovi genitálie, vhodil je do moře. Na hladině vody se vytvořila pěna, odkud se vynořila nádherná Bohyně. Afrodita získala své jméno od oné pěny: Aphros, ostrov Kythéra, poté na Kypr, kde vystoupila z moře na pevnou zem. Podle Íliady zplodil Afroditu Zeus s Dianinou, která byla dcerou Neptuna. Na základě těchto dvou protichůdných verzí, tvrdil Platón, že existují dvě Afrodity: Úrania, dcera Úranova, Bohyně čisté lásky a Pandemiéne (ta, která patří všemu lidu), dcera Dianina, Bohyně smyslné lásky. V Athénách byla uctívána jako nejstarší z Bohyň osudu. Jinde byla jako dcera Kronova zařazena mezi Erínye. Podle tradice zavedené Aelianem, stoikem a znalcem řečtiny, se Afrodita zrodila z lastury, na které připlula nahá k plážím Kypru. A právě tak ji zachytil Botticelli na svém slavném obraze. Lastura, symbol ženského pohlaví, zůstala společně s myrtou, růží a holubicí jedním z hlavních atributů Bohyně. Po příchodu na Zem Afroditu oblékly a zkrášlily Hóry, které ji doprovodily na Olymp, kde byla přijata Bohy.
Ovšem Bohyně lásky a krásy zůstala mezi nesmrtelnými osamocená: ostatní se jí obávali kvůli její obrovské moci, protože mohla podřídit vášni všechny lidi i všechny Bohy, s výjimkou Athény, Artemidy a Hestie, Bohyně domácího krbu. Její Mezopotámský protějšek je Ishtar, Egyptský protějšek Hathor a Syro-Palestinský protějšek Ashtart (Astarte). Její Etruský ekvivalent byl Turan. Má blízko k indoevropským Bohyním Ushas a Auroře. I Bohyně sama byla náchylná k velkým milostným vzplanutím. Velice často podváděla svého manžela, kulhavého kováře Héfaista, s jinými Bohy i nápadně krásnými muži. Její vášeň pro Area, Boha války, nakonec Héfaistos odhalil. Uvěznil proto milence v síti a pomstil se tím, že je tak ukázal ostatním Bohům. Z Afroditina vztahu ke krvelačnému Bohu se zrodil Erós, Deinos (Děs), Fobos (Strach). Dále pak Anterós, Bůh, který chrání konání všech zamilovaných a Harmiona, Bohyně svornosti a rovnováhy. Jsou to dvě protikladná Božstva, která symbolizují dvojakou přirozenost této Božské dvojice. Z dalšího vztahu Bohyně tentokrát k Trójanovi Anchisovi se narodil Aeneas. Díky tomu, že ho Bohyně Afrodita během trójské války ochránila, mohl tento hrdina uprchnout do Latia. Tady se stal zakladatelem královské dynastie: zakladatel "věčného" města. Romulus byl jeho potomek. A právě z tohoto důvodu je Venuše-Afrodita považována za pramáti města Říma a jeho první ochránkyni. Nejsmutnějším příběhem lásky Bohyně Afrodity je její láska k Adónisovi, nádhernému mladíkovi, jehož jméno ve fénickém jazyce znamená "pán". Již od dětských let se o něj Persefona a Afrodita přely. Zeus rozhodl, že bude žít část roku u Bohyně podsvětí a další část roku u Bohyně lásky. Když Adónis dospěl, stal se Afroditiným milencem. Při jednom lovu byl smrtelně poraněn kancem. Z jeho krve vyrostly červené květiny: anemonky.
Adónidův každoroční návrat na Zemi připomíná kult plodnosti spjatý se střídáním ročních období: zrna spí v zimě pod zemí a na jaře se znovu probouzejí k životu.
Adónidova smrt a znovunarození se oslavovaly v Byblosu, ve Fénicii v podobě Bohyně Astarté, zatímco v Řecku se pořádaly velkolepé oslavy nového setkání Boha s Afroditou. Podle antropologa Jamese G. Frazera jsou rituály hebrejských, později pak křesťanských velikonoc přímo spojeny s mýtem Adónida. Více naleznete v Ovídiových Prěměnách.

zdroje a literatura: GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4.
informační tabule v areálu prehistorické vesnice v Lempě/Paphos, Cyprus.
Kyperské archeologické muzeum v Nicosii.
http://charmed.cybergames.cz/bohyne_afrodita.html

obrazová příloha:
fotodokumentace ze stáže v Cyprus College of Art, Lempa 8260, Paphos, Cyprus
Dáma z Lemby - uložena a Archeologickém muzeu v Nicosii.
prehistorická vesnička v Lembě.
Lucie Bartoňková a David Fišer v transrituální pozici dáma z Lemby.
John Sims - kresba olejovým pastelem, 2008, výstavní síň Art college v Lembě.
fotodokumentace - Margaret a Stass Paraskosovi, John Sims, Ludmila a Johanka Fidlerovi v Art college v Lembě.
Margaret Paraskos - olej na plátně
D. Fišer - záznam z transrituálního extatického transu a reflexní kresba.
L. Fidlerová - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa (Lemba).
J. a L. Fidlerovi - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa.
M. Mach - záznam z transrituálního extatického transu a reflexní kresby, malby (olejový pastel, akvarel, proškrabávaná tuš) a mozaiky - kolektivní práce M. Mach a L. Fidlerová, Kypr.
L. Fidlerová - reflexní kresba na základě vizí z extatického tranzu na téma Lady of Lempa - (olejový pastel, akvarel, proškrabávaná tuš).
M. Mach - 2008, akrylát na plátně, 1x1 m.