Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - proměna - téma: Jama-Coaque

Tato pozice pochází z mistrně zdobené sošky, která je na obálce německé knihy Ecuador: Gold und Terrakotten. Tato figurka muže má kolem krku těžký náhrdelník a na něm zavěšen medailon, také na uších má náušnice, ozdobu v nose a na bradě. Jeho pozice se podobá pozicím Machalilla a Muž z Cuaoutla.
Jama je malé tržní městečko na severu centrálního pobřeží Ekvádoru. Slovo Cuaque se vztahuje ke kultuře, které se tady dařilo před několika staletími, ale o této skupině lidí neexistuje žádná konkrétní informace. Jediné co zbylo je extatická pozice, která často navozuje pocity spojení s tělem matky Země a znalost velmi hluboké a starodávné moudrosti, jakoby pozice zprostředkovávala elektromagnetickou rezonanci mezi vibracemi jádra a vlastním tělesným elektromagnetismem.

Sedněme si na podlahu s nohama nataženýma před sebou, mezi nohama je vzdálenost zhruba 30 cm. Pokrčme kolena a přitáhněme si je blíž k tělu, země se dotýkají pouze paty a chodidla svírají s holení pravý úhel. Dlaň pravé ruky leží na pravém koleni a semknuté prsty levé ruky leží na koleni levém. Paže jsou uvolněné a těsně u těla. Záda jsou rovná, jazyk lehce vystrčený mezi rty.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: (šperky) ze samotvrdnoucí terakotové hmoty.
Za starých časů, kdy ještě nebe bylo nízko a skoro se dotýkalo pralesních velikánů, kde se vzali, tu se vzali hladoví jaguáři a všechno živé sežrali na posezení.Nejvíc se jich tenkrát báli Indiáni a ti také přemýšleli, jak se před nimi zachrá­nit; neminul totiž den, aby se někdo z nich nestal vítanou pochoutkou těch skvrni­tých loupežníků.

Nezbylo nic jiného než vzít nohy na ramena — ale kam, když za každým stromem svítily lačné jaguáři oči!
Teprve starý kouzelník dostal spásný nápad. Vzal svůj luk, střelil šíp do nízké­ho mraku, po něm druhý, třetí ... a za chvíli vznikl ze šípů pevný žebřík, sahající až k zemi.
Indiáni se honem seběhli kolem, a jak nejrychleji mohli, šplhali po žebříku na oblohu, poslední starý kouzelník
Samozřejmě že jaguáři prskali zlobou, když zpozorovali, že jim nejmilejší kořist uniká. A hned zkoušeli, zda by se za lidmi nedostali.
Valné jim to nešlo — šípy byly hladké a tvrdé; ani ostré drápy jaguára se do nich nezaryly.
Indiáni měli tedy vyhráno a jen se pohodlně z výšky dívali, co jejich nepřátelé podniknou.
Jaguárům se dlouho od žebříku nechtělo. Chodili dokolečka s jazykem vypla­zeným, a poněvadž se zatím všechna zvířata, která lovili, rozutekla do bezpečí, hubli a hubli.
Není proto divu, že jich hladem brzy hodně pošlo, a nebýt jejich náčelníka, snad by takhle zahynuli do jednoho.
Náčelník totiž řekl:
„Indiáni se nám vysmívají už ted' a za krátký čas ztratíme i tu poslední špetku síly, mrštnosti i rychlosti, která nám ještě zbyla. Pojd'me, bratři, jinam, dokud můžeme..."
A byla to opravdu veselá podívaná, ale především si lidé oddechli, když ti krvežíznivci schlíple odcházeli.
Druhého dne se pak vrátili z nebe do své vesnice a jen starému kouzelníkovi vrtalo hlavou, co udělat se žebříkem.
Indiáni už ho potřebovat nebudou, jejich domov je tady, v pralese. A přece je takové věci škoda ...
Nato bleskl čaroději hlavou nápad:
Chytil poslední šíp oběma rukama a tak dlouho celým žebříkem cloumal, až se s rachotem skácel na zem.
Ale nerozbil se, nemyslete. Tam, kde dopadl, začaly rychle vyrůstat pružné pevné
šlahouny, zachytily se nejbližšího stromu a zase dalšího, ovíjely se kolem kmene, přeskakovaly z větve na větev, až jich byl plný prales.
Kouzelník byl spokojený. Proměnil nebeský žebřík v liány, aby se na nich mohli dospělí lidé přenášet přes nebezpečné bažiny nebo z nich plést pevné sítě. Ani však netušil, že pro děti i pro opice vykouzlil tu nejmilejší a nejvyhledávanější houpačku.1)

Odkud přicházíš,

potomku černého jaguára?

Vyživuješ zemi

mlékem svým prsů.

Touto čestou kráčíš.

Jde za ním,

jaguár ho volá,

z hlouby velikého lesa,

přichází a řve.

Přichází za ním,

jaguár je již krotký,

moje tinguna rovněž,

odchází za ním.2)

Obrazová příloha:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
fotodokumentace z dílny
Ivana Lomová: Tam II., litografie
záznam z osobního extatického transu
Michaela Mach. Reflexe vize z transriutálního extatické transu v grafickém listu

Použitá literatura:
GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
1)HULPACH, V. Návrat opeřeného hada. Praha: Albatros, 1974.
2)VITEBSKY, P. Svět šamanů. Praha: Práh, 1996. ISBN 80-7176-303-9