Výtvarná dílna reaktualizující mýtus - téma: Páni z Xibalby

Sošky šamana, kněze či válečníka ve specifické pozici byla nalezena v lokalitách, kde byl neolitický způsob života douhodobě udržován - tedy v Polynézii (minojské odbobí 2 tis až 17 set před n. l. a perské obvdobí 100 - 300 n. l.), Střední Americe, ale například i v Heraklionském muzeu na Krétě. Ale v každé lokalitě výskytu tato pozice navozovala opět stejný stav vědomí - tedy získání energie. Specielně mayská kultura pěstovala míčovou rituální hru a toz aúčel nybytí energie od bohů nebo chcete-li z alternativní reality. O tom vypráví mayský mýtus o dvojčatech z Popol Vuh, která musela hrát tuto hru s Pán Xibalby (podsvětní říše), tato hra bylou součástí iniciačního rituálu, nakonec byl jeden z dvoučat obětován, aby mohl podstoupit cestu do podsvětí a nazřít cyklus narození a smrti a obnovy. Kněz z dřevořezby se na hru připravoval získání fyzycké síly prostřednictví transu a této pozice, jeho úkolem bylo rituál řádně uctít. V transu je často vnímám klid a síla, žlutá barva, která čistí vnitřní kanály.

Klekněme si na pata, záda rovná, klouby zaťatých pěstí zapasovat do sebe. Hřbety rukou nahoře, paže jsou vodorovně ve výšce ramen. Ústa lehce pootevřená.

Reaktualizační technika zobrazení/zhmotnění: keramická vytahovaná soška ze dvou barevné hlíny.

Jednoho rána přišli do vesnice Mohavú dva cizinci. Jeden pocházel ze severu, druhý z jihu. První se jmenoval Nepřemožitelný a druhý si říkal Neochvějný. Oba muži měli mohutné svalstvo a byli velcí jako obři. Nepřemožitelný tvrdil, že umí smést horu jednou ranou pěs­tí. Neochvějný prohlašoval, že jím nepohne z místa ani ta nejdivočejší bouře. Při pohledu na ramenaté obry o tom nikdo z Mohavú nepochyboval. Vysoké mínění, které o sobě oba cizinci měli, jim však nebránilo žít ve vzájemné shodě. Den co den se navště­vovali ve svých vigvamech a jejich smích zněl dlouho do noci. . Ve vesnici žil jeden blázen. Kdysi to prý býval velmi bystrý mladík. Naneštěstí se však jednoho dne dlouho

rozplýval nad neobvyklou květinou a zapomněl si dát ruku před ústa. A tak jeho duch otevřenou pusou odlétl. Od té doby se mu říkalo Bezduchý. Ten mladík se zamiloval do krásné dívky. Několik dní nato ji požádal, aby si ho vzala za muže. Něžná kráska mu odpověděla: - Jak bych mohla s tebou žít v domě, když žádný ne­máš? Žiješ jen z dobroty druhých. Nikdy nejdeš na lov, myslíš, že bys takhle uživil ženu? Než tebe raději bych si vzala ty cizince. Oba mají velkou sílu a určitě jsou ve své zemi bohatí. I Bezduchý dostal na obry zlost. Jednou večer, když lidé z vesnice seděli v kruhu kolem ohně, Bezduchý se beze­lstně zeptal kouzelníka: - Co by se stalo, kdyby nepřemožitelná síla narazila na neochvějný předmět? Kouzelník nevěděl, co odpovědět. Někteří indiáni nic­ méně měli za to, že nic nemůže odolat nepřemožitelné síle, jiní zase byli toho názoru, že nic nemůže zviklat ne­ochvějný předmět. Pouze cizinci se k tomu nevyjádřili. Nazítří se vesnice Mohavů rozdělila do dvou táborů. Málem se kvůli tomu poprali. Každý den se kouzelník pokoušel utišit ty nejrozvášněnější, ale večer co večer Bezduchý u ohně opakoval svou otázku: - Co by se stalo, kdyby nepřemožitelná síla narazila na neochvějný předmět? Nakonec kouzelník přestal něco dělat, aby horko­ krevné hlavy zchladil. Začaly se uzavírat sázky. Vydlabaný kámen vsadil všech­ny své zbraně. Zkroucený strom tři ze svých žen. Mnozí se zadlužili, někteří dokonce natolik, že mohli přijít o celý majetek. Zatím však všechny poklady zůstávaly v rukou svých majitelů, protože nikdo nebyl schopen účastníky sázky rozsoudit.

Protože ani kouzelník nemohl rozhodnout, přišel o svou dobrou pověst a náčelník byl zase zapuzen pro ne­dostatek vědomostí. Spory někdy trvaly až do rána a pří­tomní zapomínali přikládat do ohně. Mohavové už byli jen vlastními stíny. Tehdy Bezduchý oznámil: - Vím, jak záhadu vyřešit. Muži se na něj doslova sesypali. - Rychle nám to pověz! Takhle nemůžeme žít dál. Ženy s námi nemluví a protivníky máme dokonce ve vlastních rodinách. Bezduchý se soustředil a prohlásil: - Ano, dám vám řešení, ale pod jednou podmínkou. Svěříte mi své sázky a rozdělení výhry. Jinak, jak se tak na vás dívám, asi byste se poprali. Mohavové s jeho nápadem souhlasili. Rychle Bezdu­chému postavili velký dům, aby sázky zůstaly kryty pod střechou. Když byl vigvam plný, Bezduchý zastavil sáze­ ní. Pak řekl. - Přijd1:e večer k ohni, prozradím vám svůj plán. Muži chodili celý den jako tělo bez duše. Jakmile se se­ tmělo, pobízeli své ženy, aby zapálily ohniště. Bezduchý se před shromážděné dostavil jako poslední. Ukázal na ci­zince a pravil. - Máme tady Nepřemožitelného a Neochvějného. Uspo­řádejme mezi oběma muži zápas. Tak se konečně dozví­me, co nastane, když nepřemožitelná síla narazí na ne­ochvějný předmět. Obři se nenechali prosit a souhlasili, že se utkají v sou­ boji. Každý z nich byl přesvědčen, že zvítězí. Bezduchý požádal Mohavy, aby se rozsadili do velké­ho kruhu, a cizince zavedl doprostřed, aby všichni oby­vatelé vesnice dobře viděli. Pak začal vysvětlovat: - Rozhodčím zápasu budu já. Nepřemožitelný se může na několik kroků rozběhnout. Na mé znamení musí vy­razit na Neochvějného. Ten bude mít za úkol nápor vydržet.

Nepřemožitelný ustoupil několik kroků zpět a vypjal hruď. Neochvějný pevně zapřel nohy o zem, aby lépe vzdo­roval útoku. Bezduchý dal znamení, Nepřemožitelný vyrazil jako bu­vol a narazil do Neochvějného. Nestalo se nic. Bezduchý zvolal: - Chtěli byste snad, aby tomu bylo jinak? Obě síly se mezi sebou zneškodnily. - Tedy nevyhrál nikdo, poznamenal šaman. - Ale ano, já! hbitě odpověděl Bezduchý. Protože ne­ můžu rozdělit sázky, nechám si je. Mohavové posmutněli, ale na Bezduchého se nezlobili. Uznali jeho moudrost a dali mu nové jméno. Od této chví­le mu říkali Ten, který má bystrého ducha. Poté se mladý muž oženil s onou krásnou dívkou a bo­hatství věnoval celému kmeni.1)

Obrazová příloha:
dřevěná soška z GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4
kruh pro mayskou rituální míčovou hru
fotodokumentace z reaktualizační dílny


Literatura:

GOREOVÁ, B. Extatické pozice těla. Praha: Votobia, 2003. ISBN 80-7220-151-4

1) KA-BE-MUB-BE - CAMUS, W. Vyprávění severoamerických indiánů. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-757-4