| Náš největší válečník onemocněl nemocí, kterou nikdo nedokáže vyléčit. Seslal ji na nás některý ze zlých duchů. Neohrožený válečník nakonec zemřel. Ten večer, kdy skonal, se ve vesnici narodilo dítě. Od toho okamžiku začala nemoc ustupovat. Ti, co přežili, vzdali dík Velkému duchu, že je ochránil od pohromy. Záhy si všichni všimli, že děťátko rychle dospívá. Již měsíc po narození celé dny pozorovalo s tváří obrácenou vzhůru přelet divokých hus na obloze. Jedna žena, která si všimli zvláštního chování dítěte, poradila matce, aby mu dala jméno Bílé pírko. Právě tehdy $e chlapcovo chování zásadně změnilo. Nejenže ztratil zájem o divoké husy, ale nezajímal se ani o nic jiného. Plakal od rána do večera a rychle hubl, až se lidé ve vesnici začali strachovat o jeho život. Matka podivného dítěte raději rychle udělala do podrážek synových mokasín díry, aby mu vzala chuť odejít do Země stínů. Otec se 'vydal pro radu k šamanovi. Ten zapálil oheň ze suché trávy, chvíli hleděl do kouře a pak pravil: - Tvůj syn žádnou vážnou nemoc nemá. Ve skutečnosti se mu daří docela dobře. Možná bys mu měl změnit jméno. Zdá se, že oslovení Bílé pírko se k němu nehodí. Nato se otec vydal za starci, kteří prožili šťastný život, aby si od nich pro syna koupil jméno. Mnozí z~nich souhlasili, protože chtěli chlapečka zachránit. Vytvořili kolem Bílého pírka kruh a jeden po druhém vyslovoval nahlas své jméno. Kouzelník dítě bedlivě pozoroval, aby poznal, jestli se mu některé ze jmen nezalíbí. Nestalo se tak. Žádné jméno ho nezaujalo a chlapec po celý čas plakal. Otec Bílého pírka se tedy rozhodl, že se vypraví za indiány z kmene Velkých břich. Domů se vrátil ve společnosti Tupého rohu, moudrého indiána, který se proslavil tím, že dokázal rozmlouvat s kojenci. . Tupý roh se zaposlouchal do křiku Bílého pírko a pak prohlásil: | - Toto dítě dostalo špatné jméno. Ve skutečnosti není tvým synem. Je to slavný válečník Medvědí tlapa, který se vrátil na svět. Oslovuj ho jménem Medvědí tlapa, přestane plakat a znovu nabude sil. Rodiče jeho řeč příliš nepřesvědčila. Kdyby dali dítěti jméno člověka, který zemřel, mohlo by to na n!':' i na celý kmen přivolat neštěstí. Moudrý muž si všiml jejich rozpaků, a tak si posadil malého před sebe a řekl mu: - Promiň, že jsme tě nepoznali dřív, Medvědí tlapo. Ne vypadáš tak, jako jsi vypadal dřív, a to nás,mýlilo. Nový Medvědí tlapa se okamžitě utišil a usmál se na rodiče. Od toho dne začal chlapec opět prospívat a vyrostl ve statného, ale divokého mladíka. Jeho hry byly tak nebezpečné, že se všichni rodiče báli o své děti. Medvědí tlapa se nikdy nechtěl postit a očišťovat se jako ostatní. Prohlašoval, že má dost moci a síly a nemusí se zesměšňovat, aby mu jich přibylo. Jednou když se Medvědí tlapa vydal se třemi přáteli na lov, napadla je skupina Vinebagů. I když byl Medvědí tlapa vyzbrojen pouhým nožem, vyrazil strašný válečný pokřik a vrhl se sám na nepřítele. Zabil na místě dva Vinebagy a zbytek houfu rozprášil. Po tomto boji neměl stání a začal vyzývat k boji všechny okolní kmeny. Znepřáteleným kmenům došla trpělivost a vyslaly proti němu své nejlepší bojovníky. Medvědí tlapa je však v boji rozsekal na kusy. Jen několika z nich, snad jednomu nebo dvěma, se podařilo uprchnout. Ostatním uřezal nosy, ruce, uši a poslal je zpátky domů se slovy: - Bylo by lepší, kdybyste těm nejstatečnějším od vás vyřídili, aby se mi přišli postavit. Medvědí tlapa se odmítá utkat se zženštilými bojovníky. Počet nepřátel rostl a Meskwakihagové neměli ani chvilku pokoje. Nepřátelé se proti nim spojili a vytrvale napadali jejich vesnici, aby konečně zahubili neblaze proslulého válečníka Medvědí tlapu. | Meskwakihagové se pokoušeli divokého muže mírnit. Ale marně. Medvědí tlapa jim odpověděl: - Nechte mě, pobiju ještě Dakoty, ať mají naši psi kosti k ohlodání. Jednou však přišla chvíle, kdy se lidé ze sousedních kmenů sjednotili a rozhodli, že zahubí všechny Meskwakihagy jednou provždy. Právě nastal Měsíc jíní. Jedna mladá dívka se vydala na sběr pozdních lesních plodů a zahlédla, jak se blíží silný oddíl spojených kmenů. Muži mluvili všemi možnými jazyky. Válečný pokřik Siouxů se rozléhal jako vlčí volání, Šajenů jako truchlivé soví houkání a válečníci z kmene Menominí se chystali rozsévat smrt za zvuků kojotího štěkotu. Dívka se rozběhla Meskwakihagy varovat a ti se opevnili uvnitř vesnice. Brzy nepřítel dorazil až k jejich obydlím a válečníci pod vedením Medvědí tlapy museli údery odrážet ze všech stran. Každý den Medvědí tlapa podnikal výpady z obležené vesnice a za sebou nechával hromady mrtvol. Přesto však Meskwakihagové utrpěli těžké ztráty. Do útoku se museli zapojit starší muži a nakonec přišla řada i na děti... . Lidé začali být nepokojní, a proto šaman prohlásil: - Medvědí tlapa bude nepřemožitelný, dokud půda zůstane hnědá. - Slyšíte toho starého žvanila? vykřikl Medvědí tlapa a rozesmál se. Jak by půda mohla změnit barvu? - Takhle to nemůže jít dál! prohlásil kouzelník. Zanedlouho by musely do boje i naše ženy. Padla na nás hanba. Musíme uprchnout, abychom nepřítele uklidnili. Medvědí tlapa jeho názor nesdílel. Bez ohledu na míně ní Medvědí tlapy zabubnoval příští noci kouzelník na kouzelný bubínek. Jak to nepřítel uslyšel, okamžitě usnul. Meskwakihagové opustili vesnici, aniž by utrpěli další ztráty, a prošli nepřátelským ležením. . Začalo však sněžit. A čím víc sníh pokrýval zemi, tím víc Medvědí tlapa pociťoval, že mu ubývá sil.1) 
| | |
Žádné komentáře:
Okomentovat